Nestát těsně vedle zázraku
Missa
|
Missa je také jednou z kapel, ke kterým patřím. Víc než "moje" je to kapela Honzy Tomsy a zakládajících a skalních členů. Missa je na své domovské půdě v Praze Vršovicích tak populární, že už se schází i druhá generace (a ta je dokonce mnohem početnější) s názvem Minimissa. Položila jsem zmíněnému vůdci smečky několik otázek. Je na rozhovory zvyklý a má je rád.
Dana: Ahoj Honzo.
Honza: Ahoj.
Dana: Chtěla bych s tebou teď udělat ten rozhovor.
Honza: Jo, tak dobře.
Dana: Máš rád rozhovory?
Honza: To je první otázka, jo?
Dana: Jo :-)
Honza: Záleží na tom, s kým. Rozhovory takového typu asi jo, ty můžu.
Dana: A máš rád rozhovory o Misse?
Honza: No rád, jsem rád, že takové rozhovory někdo chce dělat. Rozhovory, které jsem zatím dával, byly vždycky příjemné, takže asi jo.
Dana: Tím by bylo spravedlnosti učiněno zadost a teď bys tedy o Misse mohl něco říct...
Honza: A co máš na mysli? Historii kapely, současnost, novinky, něco konkrétního?
Dana: Dobře, tak třeba o současnosti. Jaká je v současné době hlavní činnost Missy?
Honza: V současnosti hrajeme každý měsíc v kostele sv. Václava na Čechově náměstí ve Vršovicích. Převážně každou poslední neděli v měsíci od 10:30. Dál dáváme dohromady autorskou tvorbu, občas vystoupíme s Krylovkami - teď budu zacvičovat nového basáka. A jak už jsi zmínila, každé pondělí se schází děti v kapele Minimissa - s nimi jsme naposledy vystoupili na Vánoce s koledami.
Dana: A jak je to s Karlem Krylem?
Honza: Jo to kdybych věděl. Snad už se má fajn. Aspoň doufám... A pokud jde o nás, když je zájem, rádi zahrajeme:-) Dlouhodobě nám ale chybí manažer - prostě někdo, kdo by udělal propagaci a zorganizoval koncert - lidi o tyhle písně stojí, což víme z mnoha vlastních zkušeností, jen se o tom dozvědět.
Dana: Existuje spousta vyloženě křesťanských skupin, třeba i folkových. Přál by sis, aby měla i Missa takovou nálepku? A proč vlastně zkouší na faře?
Honza: No mně nevadí, když se Missa uvádí jako folková kapela, ale moc nestojím o nálepky - ty jsou pro novináře a archiváře - my jsme vyšli z nějakých podmínek a možností (jako třeba zmíněná zkušebna na faře, kde to máme gratis), potenciálu a limitů členů kapely. Snažíme se hrát písničky, které mají sdělení, a mít kapelu s tváří.
Dana: Já myslela spíš to označení "křesťanská kapela".
Honza: Já moc nevím, co to je. Kapel, v nichž jsou věřící lidé nebo křesťani, znám spousty a nenazývají je křesťanskými. Lidi hrozně rádi škatulkují, ale my se nemůžeme zařadit do tohohle šuplíčku, protože hudební a myšlenková oblast, v níž se pohybujeme je širší, než je obvyklá představa. Hrajeme nejen biblické příběhy a písně s vyloženě křesťanskou tematikou, ale taky tvrdé protestsongy nebo lechtivé písně pro ženy a o nich, občas irské tradicionály nebo černošské spirituály, sám jsem napsal pár punkových písní nebo parodický rock. Prostě nejsme nějaký zapšklí ortodoxní pánbíčkáři :-)
Dana: Mám dojem, že Missa má svou typickou tvář. Jako by naplňovala nějakou tvoji vizi. Měl jsi už při zakládání nějakou vizi?
Honza: Vize, hmmm:-). Měl jsem spíš postupně mnoho krátkodobých cílů. Některých se podařilo dosáhnout, jiných ještě ne. Snažím se vycházet spíš z toho, co přinese přítomnost, nastalá situace a moc se neopájet představami. Což ale přináší zároveň nutnost, aby byl člověk připravený na to, že se něco najednou stane a on může hned jít. Vymyslel jsem si na to takové motto: "Nestát těsně vedle zázraku". Bohužel málokdy se mi ho daří naplňovat.
Dana: Takže myslíš "jít rovnou do něj"? :-)
Honza: Když se něco takového stane - pokud vůbec je člověk schopen to rozeznat - být na to nachystaný.
Dana: To je hezká vize, být nachystaný na zázrak, taky se na to těším. A máš teď nějaký aktuální krátkodobý cíl?
Honza: Zacvičit co nejlíp basáka, dělat na vlastních písničkách, s Missou koncert v dubnu, s Minimissou hraní v květnu.
Dana: Na to, že všechno tohle děláte už víc jak desetiletí zadarmo při zaměstnání, máte celkem slušný výsledek. Mohl bys nějak specifikovat, co Ti to hraní vlastně dává?
Honza: Co se týče Krylovského muzicírování, dělám to třeba pro takové momenty, kdy přijde žena Karla Kryla (pozn. Eva Sedlářová) dojatá po koncertě, objímá nás a děkuje. Díky našemu hraní jsem se seznámil se spoustou osobností nejen české současnosti a minulosti (např. v Trutnově jsme "hráli" s Václavem Havlem), ale i z ciziny (dodnes vřele komunikujeme a často se i sejdeme s norským lékařem a hudebníkem, který mimo jiné zpívá Krylovy písně v norštině), jeli jsme turné s Jardou Hutkou.
Spoustu lidí přijde po koncertě nebo emailem poděkují za netradiční zpracování písniček, které dokáže vypíchnout text a rozvíjí melodičnost - chci říct, že oceňují aktuální sdělnost. Na komponovaných koncertních večerech mě hodně baví přidaná dávka divadla, které mám jako herec pod kůží. A mimochodem, zrovna včera jsem potkal paní na ulici a moc nás chválila. Nestává se to samozřejmě zas tak moc často. Bohužel.
Jinak co se týče hudebníkovy mzdy - ověřili jsme si, že naše vystupování může být výdělečné, vše ovšem záleží na manažerovi a ten momentálně chybí. Tak jestli tě ta nabídka oslovuje, neboj se a ozvi se :-))
Druhá věc je hraní na mši. To beru jako službu, která prostřednictvím krásných melodií nás i přítomné v kostele přibližuje Bohu a vhodně doplňuje mši svatou. Baví mě to čím dál víc. Pokouším se objevovat nové písničky a snažím se vždycky o trochu přidané hodnoty. Momentálně je ve Vršovicích díky osvícenému faráři dobrá doba na určitou "alternativu". Pokouším se také u českých tradičních věřících vybudit nějakou dávku spontaneity a víc je otevřít, inspirovat, rozradostnit.
A s dětmi je to sranda. Teda je to makačka, ale sranda :-)
Dana: Dobře, co ještě dodat?
Honza: Snad už jen telefonní číslo? :-))
Dana: Tak povídej :-)
Honza: Mám ho na stránkách, které by měly být nově rekonstruované: www.kapelamissa.cz
Dana: Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí.